HLAVNÍ PŘEDNÁŠKY
Invisalign – nová výzva v ortodoncii: shrnutí třináctileté zkušenosti
Čtvrtek 26. 9. 2013
RAINER REGINALD MIETHKE
Profesor Miethke studoval na Freie Universität v Berlíně, kde se v roce 1973 specializoval v ortodoncii (Fachzahnarzt für Kieferorthopädie) a v roce 1978 získal titul Ph.D.
V letech 1978–79 působil na ortodontické katedře Louisianské státní univerzity v New Orleans. V letech 1983–1994 byl vedoucí katedry ortodoncie a pedostomatologie na Freie Universität v Berlíně. V letech 1992–93 působil jako hostující profesor na Královské stomatologické vysoké škole v dánském Århusu a od roku 1994–2009 byl vedoucím katedry ortodoncie na Humboldtově univerzitě v Berlíně.
Od roku 2009 je vedoucím stomatologické fakulty Hamad Medical Corporation v Doha (Katar).
V roce 2002 byl proděkanem Centra ústního lékařství Charité na Humboldtově univerzitě. V minulosti působil jako člen výboru Evropské ortodontické společnosti, byl šéfredaktorem časopisu „Praktische Kieferorthopädie“ (později „Kieferorthopädie“), šéfredaktorem „World Journal of Orthodontics“, členem poradního výboru College of the North Atlantic – Qatar v Doha.
V letech 1987 a 1992 předsedal výroční konferenci Německé ortodontické společnosti v Berlíně, byl prezidentem Německé asociace nivelační ortodoncie, prezidentem Evropské ortodontické společnosti a prezidentem 1. kongresu Německé asociace nivelační ortodoncie, konaného v Kolíně v roce 2010.
Je čestným členem Libanonské ortodontické společnosti a Thajské ortodontické společnosti, čestný konzultant Ortodontické asociace Macaa, čestný člen Ortodontické asociace Berlína Brandenburgu, vědecký expert německé výzkumné nadace DFG. Poskytuje reference pro mnoho vědeckých časopisů.
V posledních deseti letech se stala velmi populární léčba používající průhledné plastové dlahy, což lze do velké míry vysvětlit zavedením systému Invisalign. „Neviditelná rovnátka“ mají za jistých podmínek svou výhodu. Za určitých okolností jsou lepším řešením než jakákoliv jiná modalita léčby. Nelze také přehlédnout, že stále více pacientů vyžaduje pro svou léčbu použití systému Invisalign. I když je třeba přihlížet k jejich preferencím, musí ortodontisté dobře znát i meze léčby s aparáty pro napřimování zubů. Přednáška ukáže možnosti systému Invisalign, příklady, kdy jeho použití může být výhodnější než jiné systémy a způsob, jakým se vyhnout některým omezením, které systém Invisalign má, pomocí přídavných prostředků.
Přednášející je obeznámen s mnoha sty případů, kdy byl použit systém Invisalign. Všechny jeho důležité aspekty podloží četnými kazuistikami.
Strategie pro nápravu defektů II. třídy, používající Incognito™ Appliance System v kombinaci s Herbst® Appliances u dospělých a dospívajících
Pátek 27. 9. 2013
ESFANDIAR MODJAHEDPOUR
Dr. Modjahedpour se narodil v roce 1969 v Düsseldorfu, stomatologii vystudoval na Semmelweisově univerzitě v Budapešti.
V roce 1991 byl jako mladý lékař na stáži v Lenox Hill Hospital v New Yorku. Svou doktorskou disertaci obhájil v roce 1994.
Od roku 1997 působí jako specialista v oboru ortodoncie a dentofaciální ortopedie. V německém Krefeldu má soukromou ortodontickou praxi.
V roce 2008 získal titul magistra přírodních věd v oboru lingvální ortodoncie na lékařské fakultě v Hannoveru.
Od roku 2008 je akreditovaným a aktivním členem Evropské společnosti lingvální ortodoncie (ESLO) a akreditovaným a aktivním členem Německé společnosti lingvální ortodoncie (DGLO).
V roce 2010 byl prezidentem Kongresu Německé společnosti lingvální ortodoncie, který se konal v Düsseldorfu.
Účelem prezentované studie je navrhnout přímočarý terapeutický přístup ke korekci defektů II.třídy pomocí individuálního aparátu v kombinaci s Herbst Appliances nebo Forsus Class II Correctors. Budou předvedeny a prodiskutovány klinické aspekty léčby a koncepce aparátu.
Lingvální léčba pomocí systémů Incognito Appliance Herbst Appliances nebo korektorů Forsus Class II poskytuje spolehlivé terapeutické výsledky v nápravě defektů II. třídy. Cílů léčby lze dosáhnout s oběma aparáty.
Zvládnout léčbu defektu II. třídy v lingvální ortodoncii je častým, a někdy problematickým cílem terapie. Aparáty Herbst Appliances nebo korektor Forsus Class II, s nimiž jsou značné zkušenosti v labiální léčbě, mohou nabídnout i bezpečnou léčebnou metodu pro řešení II. třídy u dospívajících i dospělých. Individuálně uzpůsobené aparáty jako Incognito Appliance System umožňují úpravu zámků a kroužků tak, aby bylo možné kontrolovat případné vedlejší účinky. Zavedení těchto léčebných strategií otevírá nové možnosti pro úspěšné provádění lingvální ortodoncie v našich ordinacích.
„Surgery first“ koncept v kombinované ortodonticko-chirurgické terapii skeletálních obličejových vad
Pátek 27. 9. 2013
RENÉ FOLTÁN
Doc. René Foltán dosáhl svého vzdělání na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové, kde po dokončení studia oboru stomatologie absolvoval také studium na fakultě všeobecného lékařství. Po studiu medicíny spojil svoji další kariéru s 1. lékařskou fakultou Univerzity Karlovy v Praze, kde se na oddělení ústní, čelistní a obličejové chirurgie stal odborným asistentem v roce 1996. Klíčovou částí jeho dalšího vzdělání v oblasti maxillofaciální chirurgie bylo absolvování odborných stáží v zahraničí, zejména na University Hospital Zürich u Prof. H. Sailera a Royal Surrey County Hospital, Guildford ve Velké Británii, kde pracoval pod vedením P.A. Johnsona a Prof. Haerse nejprve jako rezident a poté jako specialista.
V roce 2006 složil evropskou atestaci v oboru maxillofaciální chirurgie (FEBOMFS). V roce 2007 dokončil doktorandské studium a získal titul PhD za práci "Genioglossus advancement v terapii obstrukční spánkové apnoe (OSAS)". Docentury dosáhl Dr. Foltán v roce 2011. Jeho hlavní oblastí zájmu je ortognátní chirurgie u pacientů se závažnými skeletálními vadami a léčba pacientů se syndromem spánkové apnoe. Je autorem mnoha přednášek na českých i mezinárodních kongresech a také mnoha vědeckých článků.
Dr. Foltán je členem a vědeckým sekretářem České společnosti maxillofaciální chirurgie JEP, členem a zástupcem České republiky při Evropské společnosti maxillofaciální chirurgie a členem mnoha dalších odborných společností.
Od sdělení Brachvogela v roce 1991, který první zmiňuje koncept provedení ortognátní operace a teprve pak následného ortodontického doléčení, se objevují stále nové vědecké poznatky a studie, které umožňují zařadit tento koncept mezi standardní terapeutické postupy kombinované ortodonticko-chirurgické terapie. Hlavní výhody tohoto postupu jsou výrazné zkrácení celé délky terapie, hlavně ortodontické fáze a rychlý estetický efekt pro pacienta.
V našem sdělení se zaměříme na základní fyziologické mechanismy, které se uplatňují ve zrychlení ortodontického posunu zubů. Především na vliv chirurgického zákroku na prokrvení kostí a úlohu měkkých tkání stomatognátního systému ovlivňující biologický funkční prostor pro zub. Dále budeme prezentovat úskalí klinické přípravy pacienta na tuto operaci. Plán terapie totiž představuje i pro velmi zkušené ortodontisty a chirurgy velmi obtížný úkol. Zaměříme se na nejčastější chyby a budeme prezentovat naše výsledky na souboru více než 20 pacientů, kteří tuto terapii podstoupili. Pokusíme se nastínit budoucí směry rozvoje ortognátní chirurgie, především v kombinaci s dalšími moderními postupy zejména se speedy orthodontics.
Jak získat prostor pro ortodontickou léčbu – nová koncepce
Pátek 27. 9. 2013
HEINZ WINSAUER
Dr. Heinz Winsauer vystudoval všeobecnou medicínu a stomatologii na Innsbruckské univerzitě (1974–1986). V letech 1987–1990 se na Stomatologické fakultě Innsbruckské univerzity specializoval v ortodoncii u profesora M. Richtera. Od roku 1990 má vlastní soukromou praxi. Je prvním rakouským soukromým ortodontistou, který složil zkoušku European Board of Orthodontics (1998), je nyní členem tohoto výboru a zástupcem Rakouské ortodontické společnosti.
Dr. Winsauer je vlastníkem devíti mezinárodních ortodontických patentů, zúčastnil se vědeckého výzkumu kvantifikace momentu síly při rychlé maxilární expanzi (RME) a je autorem mnoha článků a prezentací.
Vědecky se zaměřuje na rychlou maxilární expanzi, točivý moment zubů, aplikaci intermaxilárních sil (FlexDeveloper), distalizaci molárů nevyžadující compliance (TopJet), maxilární expanze na základě MI a ranou léčbu Angle III. třída.
Rutinní používání ortodontických mini-implantátů (OMI) v moderní ortodoncii umožnilo zavedení nových, vysoce účinných léčebných metod, nenáročných z hlediska požadavků na spolupráci pacienta, o jakých se nám dříve ani nezdálo. Anteriorní část patra je bezpečným a spolehlivým místem k upevnění OMI během krátkého zákroku, který ortodontista provádí sám. Pro dosažení posuvu o rychlosti 0,8 mm za měsíc je možné pro distalizaci horních bukálních zubů pomocí neviditelných aparátů použít jeden uni- nebo dva bilaterální OMI. Stejné dva OMI se opětovně použijí jako opora pro expandér Hybrid-Hyrax, spočívající na mini-implantátu a moláru, kde udržuje moláry během expanze v distalizovaném postavení. Další možností je expandér MICRO4/6 Hyrax spočívající na kosti a opírající se o 4 až 6 OMI. Měření provedená na Katalánské univerzitě v Barceloně prokázala, že jeden OMI může být zatížen až 400 N. Umístění a vyjmutí těchto expandérů je otázkou několika minut, což zaručuje jejich jednoduché klinické použití. Vzhledem k pevnému kostnímu zakotvení se věk pacientů indikovaných pro maxilární expanzi zvýšil až na 25 let i více. Tento výkon se jeví jako bezpečný, jelikož nepotřebuje chirurgicky asistovanou rychlou palatální expanzi (SARPE). I dolní čelist lze snadno expandovat středovou distrakční osteogenezí díky vynálezu minimálně invazivního zákroku, který umožňuje provést osteotomii během 15 minut a téměř nezanechává jizvu. Distraktor je upevněn dentálně, a proto není třeba umisťovat šrouby do kostí a pak je odstraňovat.
Tyto nové techniky, nenáročné na spolupráci pacienta, nabízejí možnost snadného zisku prostoru v horní a dolní čelisti, o velikosti 4 až 14 milimetrů, a tak významně snížit potřebu extrahovat zuby.
Současná ortodontická léčba dospělých pacientů: Jak minimálně invazivním přístupem dosáhnout zdravého parodontu a zkrátit dobu terapie
Sobota 28. 9. 2013
GIULIANO MAINO
Dr. Giuliano Maino absolvoval studium medicíny a stomatologie, a postgraduálně ortodoncii na Univerzitě v Cagliari.
Postgraduální klinickou praxi prováděl na Bostonské univerzitě (ředitel Prof. Anthonz A. Gianelly).
Hostující profesor ortodoncie na Ferrarské univerzitě, Parmské univerzitě a Insubrijské univerzitě.
Soukromá praxe ve Vicenze.
Přednáší ortodoncii v Itálii, Evropě a USA, je autorem a spoluautorem 3 knih a vice než 90 vědeckých článků.
Aktivní člen A.S.E. (Angle Society of Europe).
Aktivní člen Italské ortodontické společnosti.
Aktivní člen Italské parodontologické společnosti.
Mezinárodní člen Americké ortodontické asociace.
Člen Evropské ortodontické společnosti.
Certifikát excellence v ortodoncii I.B.O. (Italského výboru pro ortodoncii) a E.B.O. (Evropského výboru pro ortodoncii).
Bývalý prezident Italské společnosti pro dvourozměrnou techniku (S.I.Te.Bi).
Bývalý prezident Italské asociace ortodontických specialistů (A.S.I.O.).
Bývalý prezident Italské ortodontické akademie (A.I.D.Or.).
Bývalý prezident Světové implantologické ortodontické konference.
STEFANO PARMA BENFENATI
Dr. Stefano Parma Benfenati absolvoval studium medicíny na Ferrarské univerzitě v Itálii v roce 1978, specializaci ve stomatologii získal na Janovské univerzitě v roce 1981.
V roce 1984 získal na Bostonské univerzitě titul Magistr přírodních věd v parodontologii. Od roku 1987 je aktivním členem Italské parodontologické společnosti.
Dr. Parma Benfenati provádí rozsáhlou přednáškovou činností a je spoluautorem mnoha článků a knih.
V minulosti vyučoval kurz parodontologie na Ferrarské univerzitě (v letech 1986–2000). V současnosti učí v magisterském programu implantologii se zaměřením na řízenou kostní regeneraci (GBR) na Padovské univerzitě. Učí také na Turínské univerzitě v magisterském programu parodontologii se zaměřením na muko-gingivální chirurgii.
V městě Ferrara má vlastní soukromou parodontologickou a implantologickou praxi.
Náročnost dospělých ortodontických pacientů je dána estetickým požadavky, minimální spoluprací a zkrácenou dobou léčby. Jednou z navrhovaných metod, jak zrychlit pohyb zubů a zároveň zachovat parodontální tkáň, je kostní chirurgie.
V situaci zaměřené na zdraví pacienta a proto, abychom minimalizovali požadavek na jeho spolupráci, byla vyvinuta nová ortodontická mechanika, která používá dočasné kotvící systémy (TAD). Díky tomu dokáže dosáhnout výsledků, které byly dříve nemyslitelné, a to s minimální nebo žádnou spoluprací ze strany pacienta. Pro snadnější a méně traumatický chirurgický přístup byly vyvinuty nové miniinvazivní techniky, které usnadňují aplikaci kombinovaného ortodontického a parodontálního přístupu.
S tímto typem přístupu lze dosáhnout optimálních výsledků z hlediska parodontálního zdraví, jakož i zkrátit dobu léčby navzdory nedostatku spolupráce ze strany pacienta. Tato prezentace ukáže krok za krokem ortodonticko chirurgické techniky, které lze použít v léčbě různých malokluzí, jejich vývoj k miniinvazivnímu přístupu a kombinované použití skeletálního kotvení.
Na závěr budou uvedeny některé výsledky výzkumu na zvířatech a lidech, používající výše uvedené kombinované techniky.
Ortodontická mikrochirurgie
Sobota 28. 9. 2013
ANDREA PODESTÀ
Dr. Andrea Podestà absolvoval medicínu s vyznamenáním na Janovské univerzitě v roce 1989 a později se specializoval jako zubní chirurg. Ortodoncii praktikuje od roku 1990. Díky své výzkumné činnosti je Dr. Podestà dobře obeznámen s posledním mezinárodním vývojem ve stomatologii. Pravidelně přednáší pro některé důležité vědecké instituce a společnosti, zejména v Itálii, Francii, U.S.A. a Kanadě, včetně Americké ortodontické asociace a Světové ortodontické federace. Spolupracoval jako hlavní myšlenkový tvůrce pro 3M Unitek a Ormco na vývoji produktů a jako přednášející v jejich vzdělávacích programech.
Dr. Podestà je společně s prof. Tomaso Vercellottim vynálezcem ortodontické mikrochirurgické techniky a v současné době dále vede mezinárodní kurzy o jejím použití a aplikaci.
V tradiční ortodontické léčbě dochází k pohybu zubů prostřednictvím resorpce kosti po tlaku na parodontální ligamenta. Tato technika je považovaná za zlatý standard v léčbě mladých pacientů.
Pro dospělé pacienty je však charakteristická větší mineralizace kostního hřbetu, což způsobuje, že tradiční ortodontický pohyb je v 90 % případů příčinou reabsorpce kořene. Tradiční metody také vyžadují značně dlouhý čas léčby.
Ortodontická mikrochirurgie je nová chirurgicky vedená technika charakterizovaná dislokací zubu a kosti ve směru pohybu a rychlou distrakcí ligament na protilehlém povrchu kořene.
Prezentováno bude odůvodnění a kazuistiky.
